Prezentovaný soubor maleb je autorčinou uměleckou výpovědí a zároveň prostředkem k uchopení a následnému zpracování množství často protichůdných pocitů z cesty. „Mým cílem nebyl etnologický výzkum, nýbrž umělecká metafora, vyjadřující zázrak setkání dvou mentalit oddělených od sebe příkopem času. Své zkušenosti s poznáváním života domorodých kmenů v jejich přirozeném a rychle mizejícím prostředí průběžně zpracovávám a přenáším do komplexních malířských souborů“.
Interpretace krásy původní krajiny a jejích domorodých obyvatel, žijících ještě pravěkým způsobem života, se v malbách prolíná a místy reflektuje dotyk kolektivní viny, kterou jako Evropanka v postkoloniální éře cítí.
Oficiální zdroje i rozhovory s původními obyvateli poukazují na trpkou minulost sžívání nativních obyvatel s principy moderní civilizace. Svou malbou autorka slaví a vynáší na světlo folklór a po tisíciletí předávané tradice, duchovní materii, kterou interpretuje pomocí vizuálního jazyka. Malba se stává v tomto kontextu i terapeutickým prostředkem k vnitřnímu zpracování ne často povzbudivé reality. Osobitá interpretace námětu, posun měřítka předmětného světa a plná plastická malba je podstatou typického autorčina rukopisu. Pohybuje se od abstraktní formy (monitorování krajiny, totemové skulptury) ke zcela realistické velkoformátové figuraci, kde slouží námět jako prostředek expresivní komunikace s divákem. Čas se na plátnech zastavil, mytologie všedního dne je tím, co stojí ve středu autorčiny pozornosti, to dokazuje i námětová pestrost díla. Témata jako genocida Hymbů a Hererů jsou zde kompenzována motivy odrážejícími současný život v jeho kráse a plnosti, tedy rozmanitosti barev a tvarů rituálních předmětů, které kontrastují s běžnými výjevy ze života komunit. Environmentální tématika se mísí s autorčinou potřebou zachytit tenkou hranici mezi původním, jasným a inteligentním řádem fungování kmenů a současným oslabením koherence třetího světa. Koncepce výstavy a pojetí tématu vykazuje vysokou míru enviromentální senzitivity a prezentuje komplexní a inspirující vztah mezi nativní exotikou a západní moderní kulturou.
Oficiální zdroje i rozhovory s původními obyvateli poukazují na trpkou minulost sžívání nativních obyvatel s principy moderní civilizace. Svou malbou autorka slaví a vynáší na světlo folklór a po tisíciletí předávané tradice, duchovní materii, kterou interpretuje pomocí vizuálního jazyka. Malba se stává v tomto kontextu i terapeutickým prostředkem k vnitřnímu zpracování ne často povzbudivé reality. Osobitá interpretace námětu, posun měřítka předmětného světa a plná plastická malba je podstatou typického autorčina rukopisu. Pohybuje se od abstraktní formy (monitorování krajiny, totemové skulptury) ke zcela realistické velkoformátové figuraci, kde slouží námět jako prostředek expresivní komunikace s divákem. Čas se na plátnech zastavil, mytologie všedního dne je tím, co stojí ve středu autorčiny pozornosti, to dokazuje i námětová pestrost díla. Témata jako genocida Hymbů a Hererů jsou zde kompenzována motivy odrážejícími současný život v jeho kráse a plnosti, tedy rozmanitosti barev a tvarů rituálních předmětů, které kontrastují s běžnými výjevy ze života komunit. Environmentální tématika se mísí s autorčinou potřebou zachytit tenkou hranici mezi původním, jasným a inteligentním řádem fungování kmenů a současným oslabením koherence třetího světa. Koncepce výstavy a pojetí tématu vykazuje vysokou míru enviromentální senzitivity a prezentuje komplexní a inspirující vztah mezi nativní exotikou a západní moderní kulturou.
prodáno
rezervace
rezervace
rezervace
